Neruda, Jan, 1834-1891

Neruda, Jan, 1834-1891

Neruda, Jan, 1834-1891
See: Nieluda, Yang, 1834-1891
See: Hovora, Janko, 1834-1891
See: Neluta, Jan, 1834-1891
See: Neruda, Yan, 1834-1891
...
Documents for download
Detail
MARC
Field Ind Field content
leader -----nam-a22-----1i-4500
1 pra3234931
3 CZ-PrLNM
5 20210114145315.6
8 130108|n|acnnnaabn-----------n-a|a------
40 ## $a ABH303
100 1# $a Neruda, Jan, $d 1834-1891
368 $a měšťanské knihovny
370 $a Praha $b Praha $c Česká republika
374 $a spisovatelé
374 $a publicisté
375 $a muž
400 1# $a Neruda, Yan, $d 1834-1891 $0 o
400 1# $a Nieluda, Yang, $d 1834-1891 $0 o
400 1# $a Hovora, Janko, $d 1834-1891 $0 o
400 1# $a Neluta, Jan, $d 1834-1891 $0 o
670 $a Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Díl 3., M–Ř. Svazek I., M–O. Praha: Academia, 2000, s. 493–497.
670 $a RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých zemí. Praha: Knižní klub, 2013, s.242-243.
670 $a Knihovny význačných českých osobností $u http://www.osobniknihovny.cz/detail.do?articleId=6328
670 $a Národní autority ČR $u http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000025012&local_base=AUT
670 $a POHORSKÝ, Miloš. Jan Neruda. In Dějiny české literatury III. Praha : ČSAV, 1961, s.139–187.
670 $a NOVOTNÝ, Miloslav. Jan Neruda a knihy, Český bibliofil 1942, s. 51–73, zejm. s. 53–60, 65–73.
670 $a ŠIK, Hynek. Život a dílo Jana Nerudy v pracích dr. Miloslava Novotného. Sborník Národního muzea v Praze, Řada C - Literární historie. 1967, roč. 12, č. 4, s. 241–250.
670 $a Wikipedia $u http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Neruda
670 $a ŠTORKÁN, Karel - KALINA, Vladimír. Knihovna novináře Jana Nerudy. Knihovna 7, 1954, s.203–205.
670 $a Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 $u http://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=9&name=NERUDA+JAN
678 0# $a Básník, publicista, prozaik. -- Narodil se 9. 7. 1834 v Újezdských kasárnách na Malé Straně do rodiny vysloužilého dělostřelce a kantýnského. Jeho druhá žena Barbora byla posluhovačkou. Po narození matka koupila dům v Zásmukách u Kolína, podle několika narážek zde Neruda strávil část svého dětství. V roce 1838 začal otec provozovat obchod a později trafiku v Ostruhové (nyní Nerudově) ulici v domě U Dvou slunců. Malý Jan byl žákem hlavní školy na Malé Straně, genius loci a zvláštní lidské typy ho později inspirovaly k vrcholnému dílu české prózy – Povídkám malostranským (1878). Poté přešel na Akademické gymnázium. Zde se spřátelil s Vítězslavem Hálkem a Ferdinandem Schulzem, velmi intenzivní vztah ho poutal k předčasně zemřelému Antonínu Tollmannovi, jehož památce věnoval svou první básnickou sbírku. I když patřil k velmi temperamentním studentům s nonkonformními názory, přála si matka, aby se stal knězem. Do noviciátu premonstrátského kláštera ale nebyl přijat. Na přání otce se zapsal na studia práv, kde však dlouho nevydržel. Z vlastní vůle začal studoval Filozofickou fakultu, ale ani tu nedokončil. Mezitím si již přivydělával jako furýr a účetní ve vojsku. Od 1858 se stal suplentem češtiny na německé vyšší reálce, kde učil mj. svého pozdějšího redakčního kolegu a přítele Jakuba Arbesa. V letech 1856–57 psal rovněž místní zprávy a snad i první fejetony do liberálního deníku Tagesbote aus Böhmen, jehož šéfredaktor David Kuh mu poskytl první žurnalistické školení. Až od roku 1859 začal přispívat do zábavného časopisu Obrazy života, odkud polemicky vystoupil proti Václavu Štulcovi a Jakubu Malému, stoupencům „panenskosti“ literatury, kteří odsuzovali nové evropské literární proudy. Česká kulturní elita se cítila pohoršena i tím, že v roce 1857 první Nerudova sbírka Hřbitovní kvítí sarkastickým a úmyslně plebejským způsobem pojednávala i vztah k rodné zemi. Ani Nerudovy divadelní hry, komedie a historické hry nebyly přijaty, jak autor očekával. Na přelomu 50. a 60. let se Neruda stále více cítil nespokojený i v soukromém životě, jeho desetiletý vztah k Anně Holinové nakonec po oboustranně trýznivých událostech skončilo rozchodem. Důvodem byly Nerudovy obavy z nedostatečného hmotného zabezpečení. -- Počátek 60. let znamenal pro Nerudu rovněž počátek jeho soustavné žurnalistické aktivity, které se věnoval poté celý život. Sliboval si od ní finanční zabezpečení a možnost ovlivňovat ve smyslu liberálně národním i sociálně angažovaným veřejné dění. Postupně sev yhraňoval bojovně mladočesky, útočil proti spojenectví staročechů a české historické šlechty a katolické církve. Po neshodách s šéfredaktorem politického deníku Čas Aloisem Krásou, v jehož redakci působil v letech 1860–62, přestoupil do deníku Hlas, který byl v roce 1865 sloučen s Národními listy, vydávanými Juliem Grégrem. Pro ně psal Neruda literární a divadelní kritiky a byl rovněž zavázán napsat každý týden fejeton. Nebyl spokojen se zmíněným účelovým spojenectvím české politické reprezentace, která měla zaručit Čechům politickou převahu. Kromě jeho protestů proti staročeské politice politické nečinnosti a jejímu předákovi F. L. Riegrovi, s nímž měl spory již předtím ohledně Prozatímního divadla, projevoval v soukromí tichý nesouhlas s vypočítavým J. Grégrem. Rovněž redigoval krátce i některé časopisy (Rodinná kronika, Květy, Lumír, krejčovský časopis Zlaté dno). Po deseti letech publikoval další básnické sbírku, sociálně angažované Knihy veršů (1868) překonávající cynismus vůlí k odhodlané osobní rezignaci i zájmem o osud národa. Ve skladbách sbírky Písně kosmické (1878) usiloval o spojení citového a rozumového poznání na příkladu člověka i národa. Ve sbírce povídek Arabesky (1864, rozš. 1880) spojil své působení novináře s ambicemi prozaika zejména svým nemalým pozorovacím nadáním a uměním charakteristiky. Nerudovu poetickému naturelu rovněž odpovídaly i epigramy, za jeho života nevydané, kde se objevuje i jeho „odvrácená“ tvář, plná pochyb a nejistot. Ani ve zralém věku nenašel zakotvení v rodinném životě. Dosavadní bohém, skvělý společník a tanečník hledal rozptýlení ve spolkové aktivitě (Umělecká beseda, Výbor pro vybudování Národního divadla, spolek volnomyšlenkářů, zakládal Spolek českých žurnalistů) a především v cestování: pobýval v Paříži, Bavorsku (v Mnichově rovněž krátce poslouchal přednášky z estetiky), Benátkách a Terstu, Uhrách, v roce 1870 cestoval přes Balkán do Turecka, Palestiny a Egypta a zpět přes Itálii, naposledy pobýval 1875 v severním Německu. O cestách psal pozoruhodné fejetony (shrnuté např. do sbírky Menší cesty, 1877), cenné tím spíše, že byl jedním z prvních českých autorů, který poznal uvedená místa z vlastní zkušenosti. Zpočátku jezdil často i do Vídně (rovněž jako parlamentní zpravodaj), kam ho vytrvale zval přítel Šembera, jenž mu rovněž zprostředkoval respektované přijetí u žurnalistických i spisovatelských veličin. V českém prostředí byl však stále považován spíše za obratného novináře. -- V roce 1880 hypochondrický Neruda onemocněl zánětem žil. Od té doby byl až do konce života skutečně pronásledován řadou závažných chorob. Stále více se uzavíral před světem ve svém bytě ve Vladislavově ulici a přestával mu rozumět. V těchto dobách však „rostl“ Neruda básník: v básnické sbírce Balady a romance neobyčejně působivou formou traktoval zejména mateřskou lásku), historické a mýtické události, přičemž se mu podařilo propojit sakrální témata s tématy národními a univerzálními, čímž zdůraznil jejich závažnost. Prosté motivy (1883) jsou jímavou zpovědí osamělého člověka, jeho vztahu k přírodě, lidem i sobě samému. V téže době „veřejný“ Neruda, patrně zneklidněn z postupující diferenciace společnosti a literatury, nabádal stále více českého čtenáře k důslednějšímu hájení národních myšlenek, po počátečním zaváhání se pustil do obrany Rukopisu královédvorského, ba i jeho fejetony ztrácejí svou živost, aktuálnost a vtip. V téže době psal rovněž básně, které po jeho smrti vyšly pod názvem Zpěvy páteční (1896). Těchto deset skladeb-hymnů dovršuje jeho ztotožnění národní a sakrální interpretace českých dějin: Velký pátek je symbolem národního utrpení, Marie jako matka Ježíše symbolizuje Vlast, o Bílou sobotu dojde pak k novému vzkříšení… V roce 1888 utrpěl Neruda na procházce zlomeninu nohy a byl nucen vycházet nadále pouze v doprovodu posluhy. Zemřel 22. srpna 1891 v bytě ve Vladislavově ulici (čp. 1382/14, přízemí vpravo od vchodu, na domě je pamětní deska) na zánět pobřišnice vyvolaný rakovinovým onemocněním střev. Jeho pohřeb na Vyšehradském hřbitově se stal společenskou událostí prvého řádu. Všichni odpůrci i příznivci ho chtěli pohřbít ve Slavíně, který sám kdysi propagoval, ale zanedlouho poté kritizoval. Jelikož se o Nerudův samostatný hrob nikdo nechtěl zasadit, zřídila Nerudovi hrob jeho posluhovačka Anna Haralíková za své peníze. $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281019 $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=274275
680 $a Charakteristika knižní sbírky: $i Nerudova knihovna obsahuje 2493 položek (jednotlivé položky obsahují mnohdy několik svazků), celkem takřka 3000 svazků, českojazyčné spisy tvoří necelou polovinu sbírky. Není knihovnou sběratele či bibliofila, ale poměrně věrně zrcadlí Nerudovy zájmy profesní (zejména novinářské) a náklonnosti literárně estetické. Vedle sebraných spisů klasiků německé literatury 18.–19. století (J. W. Goethe, H. Heine, A. Platen, N. Lenau, G. E. Lessing) tu nalezneme dále zejména francouzskou (V. Hugo), ruskou (I. Turgeněv) a angloamerickou literaturu (H. G. Longfellow) v německých překladech, německé časopisy Heimgarten a Meyers Volksbibliothek. Další část knihovny obsahuje antologie soudobé německé, francouzské, italské i španělské poezie, vyskytují se tu rovněž některé tituly soudobé německojazyčné produkce českých zemí (H. v. Lobsdorf, A. Meissner, A. Waldau aj.) a literatury slovenské (S. Hurban Vajanský, J. Záborský) a lužickosrbské (M. Hórnik). Početnější jsou rovněž antologie folklóru nejrůznější provenience (estonské, francouzské, finské, dánské, maďarské, novořecké, španělské aj.) a staré literatury (germánské, starofrancouzské, katalánské, skotské) rovněž v německých překladech. Odborná produkce, vesměs německojazyčná, se zabývá literární a kulturní historií (např. teorií epigramu, biografie). Poměrně často se zde vyskytují i beletristické, dramatické (Divadelní ochotník) a překladové knihy Nerudových současníků, leckdy kolegů (P. Sobotka) a přátel (A. Christen, S. Kapper, A. Stašek) s různými stopami upotřebení, někdy s dedikací. Některé knihy nebyly zjevně adresovány Nerudovi, ale redakci Národních listů či Lumíra s prosbou o recenzi. Z cest do zahraničí si Neruda přivážel průvodce a zjevně prováděl i další akvizice soudobé literatury. Nezanedbatelnou část knihovny tvoří i miscellanea různého zaměření (popularizace přírodních a technických věd, okultismus, magnetismus, spisy o „krásném pohlaví“ aj.), sbírky epigramů, žertovných sentencí, citátů, curiosa (mj. německý spis o dějinách tabáku Die trockene Trunckenheit…, 1658), schematismy, jazykové učebnice a slovníky. -- Zvláštním celkem je knihovna Nerudových rodičů, zejména matky, obsahující tzv. „kramářskou“ literární a náboženskovzdělavatelnou produkci 40.–50. let 19. století. $5 CZ-PrLNM
680 $a Charakteristika nejčastějších provenienčních záznamů: $i Knihy bývají často nesvázáné a nerozřezané. Kromě razítka Nerudovy knihovny (kulaté červené razítko Nerudova knihovna s rovnostranným trojúhelníkem uprostřed, dáno dodatečně, původně zřídka zachované iniciály „J. N.“ nalepené na titulní list) a bývá v knihách rovněž oválné razítko Knihovny Národního muzea a někdy další údaje – dedikace autorů, nakladatelů, editorů jmenovitě Nerudovi, ale i redakci Národních listů (občas s prosbou o recenzi). Často se vyskytují záznamy knihkupecké a antikvářské o datu a ceně knihy, někdy záznamy Nerudovy: podtrhávání, výpisky, poznámky. Provenienční záznamy jiných osob, institucí se vyskytují poměrně málo (např. Akademický spolek Slavia, soukromá knihovna A. Heyduka, R. Mayera, exlibris „Ex bibliotheca Gllmi. D. Baronis Mac Neven“). $5 CZ-PrLNM
680 $a Charakteristika umělecké sbírky: $i Oddělení starších dějin českých Národního muzea má ve správě čtyři portrétní zobrazení Jana Nerudy. Jedná se o grafické listy (litografie, dřevoryt, suchá jehla) a fotografii. -- 1. Portrét Jana Nerudy, litografie. Autor: anonym. Místo a doba vzniku: Čechy, kolem r. 1885. Technika: křídová litografie na japanu. Rozměr: 10,9 x 8,9 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-194 505. Foto: Lubomír Sršeň. -- 2. Portrét Jana Nerudy – dřevoryt. Autor: Josef Mukařovský (* 6. 4. 1851, Mohuč – † 1. 11. 1921, Klatovy). Místo vzniku: Praha. Datace: kol. 1880. Technika: dřevoryt na papíře. Rozměry celku: 15,5 x 13,7 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-195 385. Foto: Lubomír Sršeň. Pozn.: výstřižek z časopisu.—3. Portrét Jana Nerudy, suchá jehla. Autor: K. Polgar (* ? – † ?). Místo vzniku: Čechy. Datace: 1. pol. 20. stol. Technika: grafický list, suchá jehla na papíře. Rozměr: 9,8 x 12 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-182 722. Foto: Jan Rendek. – 4. Fotografie Jana Nerudy, hlubotisková reprodukce. Autor: anonym (vydalo Státní nakladatelství). Místo vzniku: Praha. Datace: 1934 (podle originálu asi z let 1885–1890). Technika: hlubotisková reprodukce fotografie, na papíře. Rozměr: 30,2 x 21,3 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-195 344. Foto: Lubomír Sršeň. $5 CZ-PrLNM
680 $a Lokace knižní sbírky: $i Knihovnu (ač jí přímo nezmiňuje) odkázal Neruda své posluhovačce A. Haralíkové. Ta ji posléze z existenčních důvodů prodala studentskému spolku Slavia za 500 zlatých, odkud přešla do Spolku pro vystavění Akademického domu. Odtud byla v roce 1910 darována sbírkám Národního muzea. Zkatalogizováno v roce 1963; lístky označené "Neruda" vřazeny do Generálního jmenného katalogu; fond zapsán v Centrální evidenci sbírek MK ČR. $5 CZ-PrLNM
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=274276 $y Socha Jana Nerudy v Petřínských sadech v Praze.
856 4# $y Quis Ladislav, 1848-1913 $u http://provenio.net/authorities/54311 $9 PROVENIO $3 fmo
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281020 $y Léon Grellepois: Škola francouzské konversace. Praha 1869, sign. Neruda 208. S přípiskem: „Slavné redakci Národních listů L. Grellepois“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=274277 $y The Guardian. Volume The Second. London (…) MDCCL, sign. Neruda 234. S přípiskem „Ex Bibliotheca Pllmi (?) D. Baronis MacNeven“, razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281021 $y J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj srdce. Praha 1871, sign. Neruda 289. Na předsádce se starou signaturou „K 246 247b“, razítkem „Spolek posluchačů inženýrství v Praze“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281022 $y J. A. Komenský: Labyrint světa a ráj srdce. Praha 1871, sign. Neruda 289. Na titulní straně s razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“ a vlastnickým přípiskem „Ehl“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=274278 $y Básně Emanuela Miřiovského. Praha 1869, sign. Neruda 86. Na titulní straně s razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=274279 $y Básně Emanuela Miřiovského. Praha 1869, sign. Neruda 86. Na s. 121 podtrháváno.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281023 $y Počátky posvátného jazyka slovanského od Váceslava Hanky. Praha 1846, sign. Neruda 225. Na titulní straně původní Nerudův exlibris „J. N.“, tužkou „N. J.“, s razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“, v pravém rohu nalepena signatura(?) „18“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281024 $y Nový zákon Ježíše Krista. Praha 1880, sign. Neruda 269. Na titulní straně s razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281025 $y Alexander Petöfi Gedichte. Aus dem Ungarischen von Fr. Szarvády und Mor. Hartmann. Darmstadt 1851, sign. Neruda 283. Na předsádce vlastnická poznámka „R. Mayer“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281026 $y Alexander Petöfi Gedichte. Aus dem Ungarischen von Fr. Szarvády und Mor. Hartmann. Darmstadt 1851, sign. Neruda 283. Na titulním listě s razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281027 $y Básně Antala Staška. V Roudnici 1876, sign. Neruda 101. Na titulní straně dedikace „Milému příteli J. Nerudovi spisovatel těchto veršů“, dále s razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281028 $y Gedichte von Ludwig Uhland. Stuttgart 1843, sign. Neruda 276. Na titulní straně s razítky „Museum Regni Boemiae“ a „Nerudova knihovna“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281029 $y Gedichte von Ludwig Uhland. Stuttgart 1843, sign. Neruda 276. Razítko „Stadtbibliothek Stuttgart“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281030 $y Jonáša Záborského Básne dramatické. Vydal Jozef Viktorín. V Pešti 1865, sign. Neruda 192. S dedikací editora na obálce „Slov. pánu Nerudovi vďačí sa v Budíne, 15. marc. 1865 Viktorin.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281031 $y Básně. Napsal a vydává Emanuel Züngel. V Praze b.d., sign. Neruda 191. Na obálce přelepen autorův přípisek […re]dakci „Nár. novin“.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281032 $y Portrét Jana Nerudy, litografie. Autor: anonym. Místo a doba vzniku: Čechy, kolem r. 1885. Technika: křídová litografie na japanu. Rozměr: 10,9 x 8,9 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-194 505. Foto: Lubomír Sršeň
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281033 $y Portrét Jana Nerudy – dřevoryt. Autor: Josef Mukařovský (* 6. 4. 1851, Mohuč – † 1. 11. 1921, Klatovy). Místo a doba vzniku: Praha, kol. 1880. Technika: dřevoryt na papíře. Rozměr: 15,5 x 13,7 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-195 385. Foto: Lubomír Sršeň. Pozn.: výstřižek z časopisu
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=280441 $y Portrét Jana Nerudy, suchá jehla. Autor: K. Polgar (* ? – † ?). Místo vzniku: Čechy. Datace: 1. pol. 20. stol. Technika: grafický list, suchá jehla na papíře. Rozměr: 9,8 x 12 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-182 722. Foto: Jan Rendek.
856 4# $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F34931&rootDirectory=72443#!?file=281034 $y Fotografie Jana Nerudy, hlubotisková reprodukce. Autor: anonym (vydalo Státní nakladatelství). Místo a doba vzniku: Praha, 1934 (podle originálu asi z let 1885–1890). Technika: hlubotisková reprodukce fotografie, na papíře. Rozměr: 30,2 x 21,3 cm. Lokace: Národní muzeum, oddělení starších českých dějin, inv. čís. H2-195 344. Foto: Lubomír Sršeň
998 $a petrbok $b jaka
998 $a srsen, syb
Processing history
Permanent link