Kounicové (rod), hrabata, knížata

Kounicové (rod), hrabata, knížata

Documents for download
Detail
MARC
Field Ind Field content
leader -----nam-a22------i-4500
1 pra3243321
3 CZ-PrLNM
5 20210308114439.9
8 060403|n|acnnnaabn n a|a
40 ## $a ABH303
100 3# $a Kounicové (rod), $c hrabata, $c knížata
368 $a šlechtické knihovny
372 $a šlechta
400 3# $a <<z >>Kounic (rod), $c hrabata $0 o
400 3# $a Kaunicové (rod), $c hrabata $0 o
400 3# $a Kaunitzové (rod), $c hrabata $0 o
400 3# $a <<z >>Kaunitz (rod), $c hrabata $0 o
400 3# $a Kaunitz von (rod), $0 o
670 $a Národní autority ČR, cit. 5. 5. 2020 $b údaje o rodu $u http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000337552&local_base=AUT
670 $a www(Wikipedia), cit. 5. 5. 2020 $b údaje o rodu $u http://cs.wikipedia.org/wiki/Kounicov%C3%A9
670 $a WIKIWAND, cit. 5. 5. 2020 $b údaje o rodu $u http://www.wikiwand.com/de/Kaunitz_%28Adelsgeschlecht%29
670 $a HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992, s. 79-80. $b údaje o rodu
670 $a KOBLASA, Pavel. Kounicové a Nový zámek. Rodopisná revue on-line, 18 roč. 17, 2015, 2, s.18-19., cit. 5. 5. 2020 $b údaje o rodu $u http://rodopisna-revue-online.tode.cz/2015-2/18-19-koblasa.pdf
670 $a MAŠEK, P. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, Praha 2008. $b údaje o rodu
678 0# $a Kounicové byli stará česko-moravská rytířská a později panská šlechta. Rod je prvně doložen ve 12. století. Svůj původ odvozovali Kounicové od oněch šlechticů, kteří měli ve znaku leknín, podle této indicie by k rodu mohli příslušet i Heřman a Hroznata (z Kounic), kteří v I. polovině 12. století pobývali v Jeruzalémě. Jejich potomci měli údajně založit hrad v Dolních Kounicích na Moravě. Jednu větev vytvořili Stošové z Kounic, kteří se později rozdělili na moravskou a českou linii. Druhé dali vzniknout Šiškové z Kounic, kteří jsou považováni za přímé předky pozdějšího hraběcího rodu. -- Moravská větev: Mezi přední moravské rody se Kounicové dostali v 16. století, kdy Oldřich z Kounic (1460-1516) zakoupil slavkovské panství včetně blízkých vesnic (Heršpice, Hodějice a Němčany). Jeho potomci byli poté roku 1532 povýšeni do panského stavu. Dalším významným představitelem rodu byl Oldřich z Kounic (1569-1617), který studoval v Itálii a působil jako komoří krále Matyáše Habsburského. K rodovému majetku, který za jeho držení dosáhl svého vrcholu, přidal Nový Rousínov, Uherský Brod a další statky. Oldřichovi synové stáli během stavovského povstání na straně českých stavů, dva z nich byli odsouzeni ke ztrátě majetku, zbylí se konfiskacím vyhnuli. Moravská větev pokračovala potomky výše zmíněného Oldřicha z Kounic (1569-1617). Slavkovské panství zdědil Lev Vilém z Kounic (1614-1655), který byl r. 1642 jmenován moravským nejvyšším sudím a o rok později získal i český hraběcí titul. Jeho syn Dominik Ondřej I. z Kounic (1655-1705) se v císařských službách osvědčil v mnoha diplomatických misích a v r. 1683 mu byl udělen i titul říšského hraběte. Zastával funkci říšského dvorského vicekancléře a byl mu udělen Řád zlatého rouna. Za jeho života byl zámek Slavkov přestavěn v honosnou rezidenci. Roku 1675 se oženil s Marií Eleonorou ze Šternberka. Starší Dominikův syn Karel Josef z Kounic (1676-1713) se vydal na církevní dráhu a působil jako lublaňský biskup, mladší syn hrabě Maxmilián Ulrich (1679-1746) pokračoval v otcových šlépějích. Stal se zněj diplomat a později i moravský zemský hejtman. V r. 1699 se oženil s hraběnkou Marií Ernestinou z Rietbergu a sňatkem získal titul hraběte z Rietbergu. Z tohoto manželství se narodil možná nejznámější představitel rodu Václav Antonín z Kounic a Rietbergu (1711-1794), diplomat a státník za vlády císařovny, od r. 1748 vyslanec ve Francii a od r.1753 jmenován do funkce dvorského a státního kancléře. Za mimořádné služby získal r. 1764 hodnost říšského knížete a r. 1776 i český knížecí stav. Václav poté v nejvyšší funkci zůstal i za vlády císařů Josefa II., Leopolda II. a Františka II. Po 43 let byl tak Václav Antonín z Kounic-Rietbergu klíčovým císařským státníkem. Podporoval umění a vědu a vlastnil hojné umělecké sbírky. Dokončil přestavbu slavkovského zámku. Václav byl ženat s hraběnkou Marií Ernestinou ze Starhembergu, s níž měl čtyři syny a jednu dceru. Jeho nejstarší syn Arnošt Kryštof z Kounic byl vyslancem v Sicilském království (Neapolsku), Arnošt zemřel bezdětný a tak po něm knížecí stolec převzal jeho mladší bratr Dominik Andreas, vyslanec ve Španělsku, Rusku i Švédsku. – Česká větev: Oldřichův starší syn Bedřich založil českou větev rodu. Účastnil se však českého stavovského povstání a o svůj majetek přišel. Císařskou přízeň pak opětně získal jeho syn Rudolf z Kounic (1617-1664), který si vzal za manželku jedinou dceru vévody Albrechta z Valdštejna Marii Alžbětu. Ta ovšem z obrovského panství svého otce dostala jen statky Českou Lípu a Nový Zámek. R.1664 získali jejich potomci říšský hraběcí titul (Reichsgraf) a roku 1700 i jeho potvrzení pro české země. Česká větev zdědila roku 1848 statky moravské větve, která tehdy vymřela. Pokračování rodu: Jediným synem Dominika Andrease byl Alois z Kounic-Rietbergu (1774-1848), který byl posledním mužským potomkem moravské linie rodu. Působil jako vyslanec v Dánsku a Sasku. V manželství se mu narodily pouze dcery, a tak připadl rodový majetek moravské větve Kouniců (nikoli však jejich knížecí titul) po soudní při české větvi hrabat z Kounic. Ti tak získali panství ve Slavkově i Jaroměřicích nad Rokytnou. Z této české větve pocházel hrabě Václav Robert z Kounic (1848-1913), který působil jako právník a poslanec v říšské radě. V r. 1897 převzal moravské statky po svém bratru Albrechtovi. Jako zástupce mladočeské strany hájil české národní zájmy. Jeho první manželkou byla herečka Josefína Čermáková. Poté, co se sestra hraběnky Josefíny, Anna Čermáková, provdala za skladatele Antonína Dvořáka, stal se hrabě Václav Robert jeho švagrem. Dvořák a jeho rodina byli často jeho hosty na zámečku ve Vysoké u Příbrami. Rodový palác v Brně věnoval studentskému sdružení a položil tak základ studentským kolejím, které dodnes nesou jeho jméno (Kounicovy koleje). Posledním z hraběcího rodu Kouniců byl Evžen z Kounic (1841-1919). Zámek a statek Slavkov se po vymření tohoto rodu dostaly do majetku původně uherských hrabat Pálffyů. – Erb: původně dva bílé zkřížené leknínové listy v červeném poli a modré růže na zlatém podkladu podle Sezimů z Ústí, po povýšení do hraběcího a knížecího stavu do erbu přidali další znaky získaných lén.
680 $a Charakteristika nejčastějších provenienčních záznamů: $i Vpisek: „Comtesse de Kaunitz“. -- Vpisek: „Kaunitz“. $5 CZ-PrLNM $9 PROVENIO
680 $a Lokace knižní sbírky: $i Knihovna Národního muzea, Zámecká knihovna Zahrádky, depozitář KNM. $5 CZ-PrLNM $9 PROVENIO
856 4# $y Zámecká knihovna Ždánice $u http://provenio.net/authorities/56558 $9 PROVENIO $3 fmo
856 4# $y Kounic, Arnošt František, hrabě, zemř. 1682 $u http://provenio.net/authorities/37821 $9 PROVENIO $3 fmo
856 4# $y Kounic, Václav Antonín, kníže, 1711-1794 $u http://provenio.net/authorities/45023 $9 PROVENIO $3 fmo
856 4# $y Zámecká knihovna Slavkov $u http://provenio.net/authorities/56561 $9 PROVENIO $3 fmo
856 4# $y Kounic-Rietberg, Maxmilián Oldřich, hrabě, 1679-1746 $u http://provenio.net/authorities/58713 $9 PROVENIO $3 fmo
856 4# $3 provenience $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F43321&rootDirectory=71407#!?file=283026 $y Vpisek: „Comtesse de Kaunitz“.
856 4# $3 provenience $u https://provenio.net/media-viewer?origin=https:%2F%2Fprovenio.net%2Fauthorities%2F43321&rootDirectory=71407#!?file=283027 $y Vpisek: „Kaunitz“.
909 $a CZ
998 $a jaka $b BN
Processing history
Permanent link